Na úvod bych začal koncem, a to koncem své předchozí recenze na poslední album RHAPSODY OF FIRE „From Chaos to Eternity“, kde jsem jej připodobnil k poslednímu zabouchnutí jedněch dveří, přičemž k otevření tu jsou najednou dveře dvoje. Po personálních lapáliích, jež skončily vytvořením dvou uskupení – LUCA TURILLI´S RHAPSODY a RHAPSODY OF FIRE, je to tedy Luca Turilli & spol., kdo jako první nové dveře otevřel . A jaký svět se za nimi skrývá? Jiný a přece stejný!

Rozhodně se nejedná o poctu HELLOWEEN s názvem „Keeper Of The Seven Keys Part 4“ (Gott sei dank!) ani o projekt mající za cíl přiblížit se Sammetově AVANTASII, na jehož zkomponování Luca zprvu údajně dostal zakázku. Tradičnější nahrávku totiž Luca vymyslet a nahrát nemohl. Na jednu stranu je to škoda, protože se tu objevila příležitost k novému začátku, a to nejen po stránce textové a pěvecké, ale především z hlediska skladatelského. Na stranu druhou je pochopitelné, že zažité zvyky se těžko mění. Luca zřejmě chtěl plynule navázat na svou minulou tvorbu a nemínil fanoušky vylekat přílišnými novotami. Svým způsobem mi Luca Turilli připomíná brouka hovnivála. Nikoli svou fyziologií či vzhledem, nýbrž metaforicky, jak před sebou valí tu svou filmovo-metalovou kuličku, sestávající z intra (jež se mu tentokráte svou hororovou atmosférou vskutku zdařilo), speedového nášupu, spousty burácejících sborů, trochy italštiny a opulentní závěrečné kompozice s dramaturgickými vstupy vypravěčů. Navíc je pravdou, že onen imaginární hudební kvádr (rozuměj nové hudební postupy) by se hovniválovi (totiž Lucovi) přesunoval ve světě fanoušků jeho tvorby podstatně hůře.

Jak jsem se již zmínil o světě za nově otevřenými dveřmi, přeci jen by se tu novinky našly. Na prvním místě je to nový zpěvák Alessandro Conti, který se samozřejmě u posluchačů nemůže vyhnout srovnání se svým předchůdcem Fabio Lionem (nebo dvorním pěvcem z Lucových sólovek, Olafem Hayerem). Alessandro je jednoznačně lepším zpěvákem, má školený hlas s opravdu pořádným rozsahem. Připomíná mi chameleona, neboť nejenže dá vzpomenout na svého předchůdce (např. v titulní písni – a to i díky pomocným sborům, které přijdou na pomoc právě v tu chvíli, kdy to posluchač očekává), ale o své hlasové vybavenosti přesvědčuje též v italsky nazpívaném dramatickém kousku „Tormento E Pasione“ či v coveru „Luna“ italského operního tenora Alessandra Safina, kde se rozhodně nenechává zahanbit. V bonusovém coveru „March Of Time“ opět přehodí hlasovou výhybku a máme tu hlasovou kopii ex-dýňáka Michiho Kiskeho. Přes uvedená pozitiva mi ale u Alessandrova hlasu chybí určité charisma nebo charakteristický odstín hlasu, jaký měl Fabio Lione, jehož zaručeně poznáte, ať bude zpívat kdekoli. V případě Alessandra si nejsem jistý, zda bych jej nezaměnil s jinými vokalisty s ne tolik výraznou barvou hlasu, kterým by dal Luca nazpívat aktuální materiál.

Poslední zmínku si zaslouží textová stránka věci. Pryč jsou korbatí válečníci, draci a meče (když pomineme „Excalibur“). Lyrika zaznamenala mnohem větší rozptyl od biblických témat (předlouhá a povedená „Of Michael The Archangel And Lucifer´s Fall“), přes bájné mýty (již zmíněný „Excalibur“ či „Dark Fate Of Atlantis“) a kosmické prostory (titulní song) až po část Božské komedie od Dante Alighieriho.

Co říci na závěr a jak novinku charakterizovat? Očekávané album italského milovníka filmových, speedmetalových, jakož i klasických melodií, s použitým identickým mustrem, které příznivce jeho předchozí tvorby rozhodně z míry nevyvede. Ozvláštňující aspekty jsou především dva, a to nový pěvec, který bude muset teprve u posluchačů, kteří ho předtím neznali (a těch je asi většina), najít svou tvář, a mírná změna tématiky. Z hlediska předchozí tvorby RHAPSODY OF FIRE běžná řadovka, v kontextu sólové tvorby Lucy Turilliho se též nejedná o vrchol, neboť „Prophet Of The Last Eclipse“ zůstávalo nepřekonáno, i když některé futuristické zvuky, evokující vesmírný prostor, Luca použil i zde. Teď už jen zbývá čekat, jak na hozenou rukavici zareagují RHAPSODY OF FIRE.